Kde v Mongolsku pomáhají Češi?

Po třech hodinách strávených čekáním u polní cesty jsme konečně na místě, v městečku Sharyn Gol. Zítra tu máme sraz s Čechy, co nedaleko pracují na rozvojovém projektu, jež má pomoci s udržitelností lesních porostů v Mongolsku a hlavně předat mongolské straně know-how v oblasti zalesňování a péči o les. Alespoň takto zněl popis projektu na internetu. Zítra vše uvidíme na vlastní oči.

Každopádně teď je třeba vymyslet, jak využijeme zhruba dvacet hodin, které nám do srazu s Čechy zbývají. Téměř okamžitě se náš zrak opírá o nedaleko tyčící se horu. Je rozhodnuto. Při pochodování městem se cítíme jak místní celebrity. Každý na nás mává, fotí se s námi a snaží si pokecat. Kde jsou ti „nebezpeční“ Mongolové, před kterými nás Rusové varovali? První dojmy nám jednoznačně naznačují, že jsme v této zemi vítáni. Ovšem komunikace je trochu složitější, v mongolštině ovládáme pouze pozdrav „sambeno“ a zatím se marně pokoušíme vyslovit termín pro děkuji, něco jako „bajarla“, avšak je u toho třeba nám nepochopitelně zkroutit jazyk a vyslovit to s typickým mongolským přízvukem. Považujeme za uctivé se základní slova mongolského jazyka naučit a používat je. Nezbývá nám tedy než trénovat a dále sledovat místňáky, jak se baví nad našimi pokusy.

V pozdějších odpoledních hodinách jsme se konečně dobrali vrcholu hory týčící se nad městem. Hora je silné slovo, dejme tomu nejvyšší kopec. Vrchol nám nabízí jedinečný výhled do typicky mongolské, kopcovité krajiny. Okolí zdá se být jakoby plastické a působí na nás obrovským prostorem. Užíváme si první dojmy z mongolské přírody, atmosféru nám dokresluje oheň, který jsme si na vrcholku rozdělali.

Druhý den už netrpělivě čekáme na benzínové pumpě, když v tom zastavuje oranžový jeep a z něj vysedá vysoký opálený muž. To musí být Richard. „Nazdar kluci“ ozvalo se. Skvělej pocit slyšet opět češtinu. Naskakujem do auta a míříme na základnu, dalších 30 km po místních cestách zabírá přibližně jednu hodinu. Během ní nám Richard vypráví o významu celé věci.

„Mongolsko má přibližně stejnou plochu lesů jako Česko, Polsko a Slovensko dohromady. Většina zdejších lidí je zvyklá si z lesa brát, ovšem už v sobě nemají zabudováno, že pro udržitelnost jeho zdrojů je nezbytné se o les starat, udržovat ho a pravidelně obnovovat. Přesně tomu se věnuje projekt realizovaný Českou republikou. Bylo zde postupně vybudováno 6 fóliáků (skleníků) se sazenicemi zdejších druhů borovice, kedru, modřínu, jilmu a smrku. Dále zde vzniká výukové centrum s malým arboretem pro studenty lesnických oborů. Celý projekt realizuje ÚHÚL, tedy Ústav Pro Hospodářskou Úpravu Lesů. Češi zde ve spolupráci s mongolskou stranou vybudovali plně samostatnou základnu, na které se běžně pohybuje kolem patnácti lidí, kteří aktivní pracují na předávání tolik důležitého know-how mongolské straně.“

Hned po příjezdu na základnu nás Richard provází celým areálem. Největší pozornost věnujeme šesti fóliákům, v každém z nich jsou odlišné sazenice stromů a jelikož je Richard odborník ve svém oboru, dostává se nám obrovského množství informací o těchto dřevinách. Nestačíme se divit, jak rozsáhlý komplex se místním lidem podařil vybudovat.

Večer přijíždí paní Oyuntuya, podle Richardových slov „srdce celého projektu“. Rodina této milé dámy si pronajímá a hospodaří na pozemcích, kde projekt působí. Uvědomují si důležitost práce, kterou tu čeští, ale i mongolští, lidé dělají a tak je podporují ze všech sil. Paní Oyontuya je velmi milá, hned nás zve do svého domu v Sharyn Golu.

Nechceme tu jen tak stát, civět a sem tam něco vyfotiti či natočit. Chceme se zapojit do místního dění. A tak druhý den s Richardem a Huigou vyrážíme na dřevo, jež bude sloužit ke stavbě srubu pro studenty. Huiga je první česky mluvící Mongol, kterého na této cestě potkáváme. Před dvaceti lety začal po Mongolsku provázet turisty a díky tomu se naučil hned několik cizích jazyků.

Celkově máme z návštěvy tohoto projektu velkou radost a jen ty nejlepší dojmy. Je tu odváděna výborná a hlavně smysluplná práce. Doufáme, že se Richardovi a jeho týmu podaří platnost projektu prodloužit a tím pádem bude mít i větší dopad na informovanost mongolského obyvatelstva o důležitosti péče o les a zalesňování.

Do odletu nám zbývají pouhé tři týdny a máme před sebou celé Mongolsko. Nezbývá než následující den opustiti tuto příjemnou společnost a vrátit se zpět do Sharyn Golu, zde po krátké návštěvě paní Oyontuy a její rodiny pokračujeme do města Darchan a dále na západ. … se zvednutým palcem samozřejmě!

Ondřej

Sdílej:

Napsat komentář